SKUTEČNÉ POLICEJNÍ ZÁPISY





Po převozu do nemocnice lékař konstatoval smrt pacienta, ale to

jsme tušili, už když jsme ho našli na třech místech v lese.



Pachatel odcizil ze zásuvky vedoucího nezjištěné množství

pětikorunových mincí v celkové hodnotě 300 Kč.





Nejdříve jsem si myslel, že jen žertuje a že po mně střílí slepými

náboji. Když mě odváželi do nemocnice, tak jsem si to už

nemyslel.







Několikrát jsem ho vyzval, aby zastavil, ale on padal z okna

dál.





Po několika dalších metrech zabočil sledovaný vpravo,

což jsme nepředpokládali a pokračovali dál rovně.





V tom parku jsem byl jen já a pachatel. No a ještě asi

padesát jiných lidí, které jsem neznal.





Vystřelil jsem na něj služební zbraní až poté, co jsem

střílel do vzduchu, ale to bylo tři dny před tím, a to zadržený

asi neslyšel.





Služební pes sledoval stopu několik metrů a poté usnul.

Zadržený se při zatýkání bránil, jako kdyby věděl,že ho

chceme zatknout.







Nasadil jsem mu pouta, a než jsem se vzpamatoval, utekl

i s policejním psem.





Služební pes sice zadržel pachatele, ale pouta jsem mu

musel nasadit já. Zadržený při zatýkání kousal, proto to asi

služební pes nevydržel s nervy a kousl ho také.





J.K. se při zatýkání bránil tak intenzivně, že jsme se po

chvíli už bránili my.





Hrubě mne urážel, tak jsem ho mírně uklidnil obuškem.





Narazil jsem do telefonního sloupu, protože jsem chtěl

zabít mouchu.





Ten náklaďák nacouval skrz přední sklo do manželčina obličeje.





Když jsem přijížděl domů, vjel jsem omylem do jiného dvora

a naboural do stromu, protože ho doma na tomto místě nemám.





To druhé auto do mě nabouralo bez jakéhokoli předchozího

varování.





Před jízdou jsem něco vypil. To ale nebylo nic proti žízni,

kterou jsem měl. Nehodu tedy zavinila manželka, která přesolila

oběd.





Ten děda, kterého jsem porazil, by se na druhou stranu

silnice stejně nedostal.





Myslel jsem si, že mám stažené okénko. Zjistil jsem ale, že

je zavřené, když jsem vystrčil ruku ven.





S odcizeným autem jsem jel dost rychle, nemohu ale říci

kolik, protože se mi všechno pro opilost rozmazávalo. V autě

jsem ale už nepil.



Chodec do mě narazil a pak mi skočil pod auto.

Ten chodec váhal, kterým směrem se má vydat, a tak jsem

ho přejel.





Když se mi stala nehoda, řídil jsem vůz už čtyřicet let a

usnul za volantem.



Kde se vzalo, tu se vzalo, přijelo neviditelné auto,

narazilo do mého vozu a zase zmizelo.





Řekl jsem policii, že nejsem zraněný, ale když jsem si

sundal klobouk, zjistil jsem, že mám frakturu lebky.





Ve tváři toho starého pána, který se odrazil od kapoty mého

auta, jsem si všiml nečekaně smutného výrazu.





Nepřímou příčinou této nehody byl chlapík v malém autě s

velkou hubou.





Před jízdou jsem požil alkohol v množství šesti velkých

alkoholů, ale podotýkám, že zatáčku jsem přehlédl jen

proto, že foukal dost silný vítr.





Telefonní sloup se rychle přibližoval. Snažil jsem se mu

uhnout z cesty, ale najednou mi narazil do předku auta.