pepíček

Pepíček píše z tábora: "Hodně jím a jenom odpočívám.
Je tu moc hezky.
PS : Co je to epidemie?"

Jel Pepíček po zábradlí nevšiml si hřebíku,

teďka mluví tenkým hláskem:Chybí mu kus pindíku!

Pepíček si vzal svoji novou chemickou soupravu do sklepa, kde celé odpoledne prováděl různé pokusy.
Jeho táta se vrátil z práce a šel se podívat, co synek tropí.
Ten zrovna seděl obklopen baňkami a zatloukal cosi do zdi.
"Proč zatloukáš ten hřebík do zdi?" ptá se otec.
"To není hřebík," říká synek, "to je mrtvý červ. Chtěl jsem ho pomocí své speciální směsi oživit, ale on místo toho ztvrdnul na kámen."
"Víš co? Hele, ty mně dáš tu baňku s touhle chemikálií a já ti hned zítra koupím motorku!"
Pepíček nepřemýšlel dlouho a podal tátovi baňku. Druhý den, když přišel Pepíček ze školy, tak před brankou stál na chodníku zbrusu nový Mercedes.
Pepíček se šel zeptat tatínka, proč koupil auto a ne motorku.
"Motorku máš v garáži, synku," řekl otec, "ten Mercedes je od maminky."

Stojí Pepíček nad Macochou a pláče. Přijde k němu pán a pta se: co se děje? Pepíček odpoví. Mne tam spadl chleba. Pán se ptá znovu: A s čím byl ten chleba? S maminkou.

Ptá se maminka Pepíčka: "Pepíčku, proč jsi nakreslil
tatínkovi zelené vlasy?"
Pepíček: "Protože nemám plešatou pastelku."

Přijde paní učitelka ke vchodu do bytu jednoho z jejích žáků, zazvoní a počká, až jí rodiče žáka otevřou dveře. Když se přede dveřmi objeví jeho maminka, klidným hlasem říká: „Dobrý den, paní Smolná. Co se týká vašeho synka Pepíčka, mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Kterou chcete slyšet dřív?”
  
„Tu dobrou.”
  
„Tedy, zdá se, že Pepíček vám domů začne nosit lepší známky než doposud.”
  
„Že by konečně?” ulevila si maminka. „Jak to můžete tak jistě vědět?”
  
„Protože se mu mnohokrát zvětšil objem mozku.”
  
„A jak je to možné?”
  
„Na železničním přejezdu cestou domů ho porazil vlak, části jeho mozku jsou k nalezení i sto metrů od místa srážky. Vždyť vám říkám, váš syn bude v příštím životě génius!”

Rodiče odjeli do města nakupovat a Pepíček musel hlídat svoji mladší sestru. Jenže chlapec chtěl jít na ryby. Nakonec se rozhodl, že zvládne obojí. Večer povídá mamince: „Tohle už víckrát neudělám. Nechytil jsem vůbec nic!”

„Ale no tak, Pepíčku, buď trochu trpělivý. Když jí to vysvětlíš, příště bude určitě potichu a nevyplaší ti ryby.”

„Ale ne, o plašení nejde. Sežrala mi veškerou návnadu.”

Zvoní telefon, zdvihne jej Pepíček Kalianků. Z telefonu se ozve: Prosil bych hlavu rodiny.
Jakou - titulární nebo faktickou?

Pepíček u stromečku: „Ty všechny dárky mi přinesl Ježíšek?”

„Pochopitelně, kdo jiný?”

„To znamená, že vy jste se na mě zase vysrali?”

Ve škole povídá paní učitelka: "Venku tak krásně sněží, co kdybychom začali s koulováním?"
"Ano, ano!"
křičí žáci. "Dobře, tak k tabuli půjde Pepíček."