politické

Soudruh Husák projíždí českou zemí a zastaví se u krásné vily.

"To je váš dům?" ptá se hrajícího si chlapečka.

"Ano."

"A to nádherné auto je také vaše?"

"Taky," souhlasí chalpec.

"A víš ty," na to soudruh Husák, "že já jsem ten, komu vděčíte za tento blahobyt?"

A v tom se mladý hoch rozběhne a volá do domu:

"Maminko, maminko, je tady strýc Hans z Mnichova!"

Přijede v zimě komisař na místo činu a policajt, takový podlézavý typ, mu sděluje: „Stopy se vám budou hledat jako po másle. Než jste dorazil, odklidil jsem odsud všechen sníh!”

„A opravdu stačí jen dostat puk za brankářova záda?” překvapeně se ptá trenéra nový přírůstek hokejové školičky.
  
„No, v podstatě se to tak dá říct,” odpoví trenér, zaražený hochovým sebevědomím.
  
A chlapec prozrazuje svůj nápad: „Tak já teda vždycky jenom dovezu puk za branku - a gólman ho bude mít za zády!”

„Já nejsem kouzelník, já nejsem kouzelník!” zoufale křičí středověký odsouzenec před hranicí.
  
„I mlč, ty ďáblova zrůdo!” okřikne ho soudce. „Sám jsi před chvílí podal důkaz o své vině.”
  
„Hm, a můžete mi říct, jaký?”
  
„Když se na tebe přišla podívat naše velectěná hraběnka d´Treu, vykouzlil jsi na svých rtech úsměv!”

„Chodí vám hodně dopisů?” ptá se reportér známého politika.
  
„Dost, a některé jsou pro moji práci velmi inspirující.”
  
„Lidé se vám jistě svěřují se svými přáními.”
  
„Také.”
  
„A můžete nám říci nejznámější dopis, který jste dostal?”
  
„Samozřejmě, jeden pisatel mě v něm seznamoval s tím, jak se nejjednodušeji váže smyčka na provaze!”

Paní učitelka vypráví dětem o aktuálních událostech v Afghánistánu.
  
„Když už jsme u toho Afghánistánu,” konstatuje po shrnutí všeho podstatného, „zkuste si tipnout, co asi tak můžou poslouchat za hudbu malí Afghánci jako vy?”
  
Pepíček se domnívá: „Něco jako... Ládin Family?”

Klokan na Hlavním nádraží: Kde si tady můžu odskočit?

„Pane ministře,” ptá se občan bez okolků, „může se ministrovi říct, že je vůl?”
  
„Ne,” vrtí hlavou jmenovaný, „to se nehodí.”
  
„A může se volovi říct, že je ministr?” vyzvídá pán dál.
  
„To se může,” připustí ministr.
  
„Tak tedy nashledanou, pane ministře!”

Pan Schneider potká na ulici známého amerického herce. Zastaví ho, vytáhne z kapsy první papír, co má po ruce, a poprosí o autogram. Hollywoodská hvězda si ten papír chvíli prohlíží a pak odmítne.
  
„Vy jste ale nafoukaná celebrita,” rozčílí se pan Schneider. „To se mi nemůžete ani podepsat?!”
  
„Nejsem blázen,” odvětí herec, „kdo by se vám podepsal na půlmiliónový šek?!”

Domovník bouchá na dveře:
„Paní Kousalová, vaši holčičku přejel parní válec!"
„Jsem zrovna ve vaně, podstrčte mi ji pode dveřmi!"