židovské

Kohn: "Své nejmladší dceři dám 200 tisíc, prostřední 300 tisíc a nejstarší 500 tisíc."

Roubíček: "A neráčej snad mít ještě nějakou starší?"

Aron s Izákem se pohádali. Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid. Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit. Izák se ptá:

"A můžu se mu omluvit po telefonu?"

Rabín souhlasil a tak Izák zvedl telefon, vytočil Aronovo číslo a povídá:

"Haló, to je byt pana Kohna?"

Na druhé straně se ozve Aron:

"Ne, to bude asi omyl."

"Tak promiňte!!!"

Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho soused Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát, oslovil Hospodina takto: „Bože, budiž blahosloveno tvé jméno! Což minul den, abych nevelebil tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s tebou neradil? Což byl kdy služebník tobě oddanější než já? A přece - jsem starý, chudý, nemohu spát... Zato Roubíček, neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se s poběhlicemi... A jak se mu přitom daří! Hospodine, já tě nežádám, abys ho ztrestal, ale prosím tě, řekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?”

Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: „Protože mě každý den otravuješ!”

Kohn telefonuje synovi z Tel Avivu do Chicaga: "Mám pro tebe velkou novinu, Davide, s matkou se budeme rozvádět."

"Papa, to nemyslíš vážně?! Po tolika letech? Vždyť už to snad ani nemá smysl! A budou svátky!"

"Právě po tolika letech jsme se rozumně rozhodli, že vzájemného utrpení už bylo dost, aspoň na stará kolena se už nebudeme trápit. Buď tak hodný, zavolej to své sestře."

David tedy zavolá ...sestře: "Ráchel, poslouchej, volal mi otec a prý se chtějí s matkou rozvést!"

"Po 45 letech manželství?! A před svátky?! To nemyslí vážně! Nech to na mně!"

Ráchel volá otci: "Tati, poslouchej, nebudete s matkou nic dělat, rozumíš, NIC,

dokud s Davidem nepřijedeme!"

Kohn se spokojeně obrátí na manželku a povídá: "A je to, Rebeko,... na svátky přijedou oba a letenky si zaplatí sami!"

Zprávy, 18. 8. 2003: Izraelští vojáci zastřelili kameramana agentury Reuters, když si spletli jeho kameru s raketometem.

Kohn otevírá nový obchod a nad dveře pověsí nápis: „ČERSTVÉ RYBY PRODEJ ZDE DENNĚ.”

Ještě než sleze ze žebříku, se objeví první kibic.

„Podívají se, co to tam dali za směšnou ceduli?” povídá kibic.

„Copak se jim nelíbí?” odvětí na to Kohn.

„ČERSTVÉ, koho by napadlo, že jejich ryby nejsou čerstvý, kdyby to nedali na štít.”

Kohn uzná, že to je pravda, a tak umaže nápis ČERSTVÉ. Kibic pokračuje: „PRODEJ, to můžou umazat taky, to se přece rozumí samo sebou, že ty ryby nebudou dávat zadarmo.”

„Mají pravdu.”

A tak Kohn zamaluje i slovo PRODEJ.

„ZDE, to je přece jasné, že ty ryby nebudou prodávat naproti.”

A tak Kohn zamaluje i slovo ZDE.

„Pak to DENNĚ, Kohn, je to chytrý, jestli jsou ty ryby vopravdu čerstvý...”

Kohn tedy zamaluje i slovo DENNĚ. Z nápisu zbylo jen slovo RYBY. Za chvilku přijde další kibic. Povídá: „Proč tam dávali takovou směšnou ceduli?”

Kohn: „Co se jim nelíbí?”

„Oni žádnou ceduli dávat nemuseli, protože ty jejich ryby smrděj na sto honů.”

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzalém, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.

Potkají se Khon s Roubíčkem a Khon říká: „Tak jak, Roubíček, co je nového?”
  
A Roubíček odpoví: „Ale chudák moje tchyně, už to má taky za sebou.”
  
Khon na to: „Ale nehovořej, vždyť ani nevím, že by měla funus!”
  
„Ale vždyť taky neměla,” říká Roubíček. „Chtěli jsme ušetřit, tak jsme ji zakopali doma na zahradě.”
  
Přijdou na zahradu a Khon se při pohledu na holou zadnici trčící ze záhonu zhrozí: „Poslechnou, Roubíček, to jste ji nemohli zahrabat hlouběji?!”
  
A Roubíček odpoví: „Víte, Khon, možná maj pravdu, vypadá to sice trochu neesteticky, ale víte, jak se do toho nádherně staví kolo?”

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába. Roubíček povídá Kohnovi: „Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun.”

Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku. Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: „Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?”

„Nu, pročpak ne,” odpověděl Kohn.

Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál... Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: „Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?”

"Roubíček, víte, že vaše žena má čtyři milence?" "A proč ne? Já jsem raději v dobrém podniku účasten dvaceti procenty, než ve špatném zcela."