židovské

Jde pan Kohn po ulici, přemejšlí, a najednou houkání, a řítí se na něj Mercedes. Pan Kohn, jak je zamyšlenej, zamotá se a upadne. Auto zastaví a z něj vystoupí pan kardinál. Začne se vyptávat: "Co se jim stalo, pane Kohn?"
Pan Kohn na to, že prej nic, jenom se mu zatočila hlava. Pan kardinál, že ho teda aspoň zaveze domů. Tak přijedou před Kohnův barák, Kohn vystupuje z limuzíny a Sára čučí za záclonou, co se venku děje. Kohn líčí, co se mu stalo, a Sára na to: "Kohn, ty si mešuge. Ty máš páteř přeraženou na tři kusy a budeš se s panem kardinálem soudit vo náhradu škody."
Tak jo. Byl soud, Kohn tam přijel na vozejku, vyhrál a dostal dva miliony vodškodnýho. Pan kardinál k němu přišel a povídá: "Kohn, poslouchaj, vy, já a Hospodin víme, jak to bylo. Vy už nikdy nebudete chodit, jinak musíte všecky prachy vrátit a eště vás zavřou!"
Kohn na to: "Pane kardinál, já na tom vozejku teď vodjedu na letiště a poletím do Francie, do Lurd, jak je tam ta zázračná voda. A tam, v tý jeskyni jak je ta Panenka Maria, tak tam se stane zázrak!!!"

Pan Roubíček praví k panu Kohnovi: Poslechnou, vědí o tom, že jejich stará chodí s tím šeredným chlapem Silbersteinem odnaproti?
Kouknou, Roubíček, jestli moje stará s někým chodí, tak to je moje věc. Jestli chodí se Silbersteinem, tak to je její věc a jestli je Silberstein šerednej, tak to je zase jeho věc. Tak o co vám vlastně jde?

Pan Roubíček jde po ulici a potká pana Khona, který si pořád opakuje: „To se mi vůbec nelíbí, všechno je obráceně, to se mi vůbec nelíbí, všechno je obráceně...”
  
A tak se pan Roubíček zeptá: „Prosím jich, pane Khon, co se jim nelíbí, co je obráceně?”
  
No a pan Khon mu odpovídá: „Dneska je celý svět vzhůru nohama, všechno je obráceně, Židé válčí a Němci obchodují!”

Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozejk. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: Roubíček je lakomec, on mi ten vozejk nepůjčí.
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozejk určitě nepůjčí.
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka a když mu přijde otevřít, povídá: Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozejk nechaj.

Pán s manželkou a tchyní jel na dovolenou do Izraele. Tam ale tchyně zemřela. Manželé zašli do pohřebního ústavu, kde jim vysvětlili, že převezení těla zpět do Ameriky bude stát pět tisíc dolarů. Jestli ovšem tchyni pohřbí ve Svaté zemi, bude to stát pouze dvě stovky.
  
Manžel navrhl: „Pošleme ji domů.”
  
A funebrák se zeptal: „Prosím vás, jste si jisti, že to opravdu chcete takto? Převoz je velmi drahý. Za dvě stě dolarů byste tady mohli mít krásný pohřeb.”
  
„Podívejte se, pane,” povídá manželka, „před dvěma tisíci lety jste tady pohřbili jednoho chlapíka a on za tři dny vstal z mrtvých. Tak tohle nebudu riskovat!”

Povídá Kohn Abelovi:

Kohn navštíví Roubíčka a zastihne ho, jak seškrabává omítku ze zdi do papírového pytlíku.

„Copak to vyváděj,” diví se Kohn, „snad nemalujou?”

„Kdepak! Stěhuju se.”

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába.
Roubíček povídá Kohnovi: "Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun." Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku.
Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: "Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?"
"Nu, pročpak ne," odpověděl Kohn. Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál...
Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: "Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?"

Izraelský voják, který čerstvě vstoupil do armády po výcviku, žádá svého velitele o tři dny volna. Velitel se rozčiluje: „To si snad děláte legraci, ne? Žádat o volno, jen jste nastoupil! To byste musel dokázat něco neobvyklého, abyste dostal volno takhle brzy!”
  
Vojín srazil kufry a odešel. O den později vjel na základnu v arabském tanku. Velitel ho chválí a ptá se: „Jak jste to dokázal?”
  
„No, vlezl jsem do tanku, dojel jsem na arabskou hranici. Tam stál arabský tank. Vystrčil jsem bílou vlajku, on vystrčil bílou vlajku. Tak jsme vylezli oba ven a já povídám: Chceš tři dny volna? No a tak jsme si vyměnili tanky!”

Utíká Roubíček ze Sovětského svazu a na hranicích mu celníci najdou v kufru bustu Lenina.

"Co to je?" ptají se Roubíčka.

"To se ptají špatně," povídá Roubícek, "měli by se spíš zeptat: kdo to je? - To je Lenin! Zachránce proletariátu celého světa, zakladatel mé milované vlasti, Sovětského svazu, génius, který naplnil Marxovy myšlenky..."

"Dobře, můžete jít," říkají celníci.

Na izraelské hranici celníci u Roubíčka v kufru znovu najdou Leninovu bustu a ptají se ho: "Co to je?"

"To se ptají špatně," povídá Roubíček," měli by se spíš zeptat: kdo to je? - To je Lenin! Ten šílenec, co přivedl polovinu světa do chudoby, největší zločinec dvacátého století, nastrčená figurka, která aby pomohla Němčourům..."

"Dobře, můžete jít," říkají celníci.

Roubíček přijede ke svým příbuzným, když si vybaluje věci, jeho synovec si všimne Leninovy busty a ptá se Roubíčka: "Strýčku, kdo to je?"

"Ale to se ptáš špatně, synovče, měl by ses spíš zeptat: co to je? To je totiž pět kilo zlata!"