nové

Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.



Dobrodružství na veřejném záchodě



(Kronika sepsaná ženou)



Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.

To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.

Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....

Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....

Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do



hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.



Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

Voda vaří rychleji když se na ní Chuck Norris dívá

Jdou policajti večer parkem a jeden si potřebuje odskočit.
Za chvíli se ozve:
"Hele Pepo, mohl bys mi podat baterku?"
"To si chceš na to hovno posvítit?"
"Ne, to už jsem měl třikrát v ruce, ale hledám obušek."

Letej takhle dva mrtvi chlapi do nebe a ten jeden najednou povida:

-Clovece vy jste mi nejak povedomej.Jak jste vlastne zemrel?
-Ani mi nemluvte!Predstavte si,ze jedu na sluzebni cestu.Najednou mi v aute
zazvoni telefon a kdyz sem to teda jako zved,tak mi nekdo rekl,abych jel domu,
ze je mi moje zena neverna.Samozrejme,ze sem to hned otocil.Prijel sem domu,
tam bylo zamceno.Zazvonil sem a za chvili mi otevrela manzelka.Samozrejme v
zupanu.Ja vam vletel do loznice,postel rozhazena,ve skrini cizi saty,tak sem
prohledal celej byt,ale nikoho sem neneasel.Clovece,ja vam z toho dostal
infarkt!
Ten co se ptal se smutne zatvari,a povida:
-Tak uz vim odkud vas znam!Clovece,mel ste se podivat DO LEDNICE mohli mohli
sme zit oba!

Manžel přijde domů a tam už na něj čeká blonďatá ženuška, celá natěšená: „Miláčku, když uhodneš, co mám za zády, pomilujeme se spolu?”

On znuděně: „No, máš tam třeba tramvaj!”

„Správně, jdeme na to!”

Rodinka přišla na výletě ke studni splněných přání. Muž se naklonil, pomyslel si přání a hodil dolů minci.
Tchýně si řekla, že to také zkusí, avšak příliš se naklonila, přepadla přes okraj a utopila se.
Muž chvíli strnule stál, pak se usmál a povídá: "Jejda, ono to opravdu funguje!"

Paní, vy si kupujete na vaření křepelčí vejce?
Ale ne, to chci jen manželovi zvednout sebevědomí.

Policejní oktávka nabourá zezadu do stříbrného bavoráka. Řidič bavoráka vyleze z auta a chvíli s policajty diskutuje. Pak rozčileně vykřikne: Cože, vy ani nemáte řidičský průkaz?!
Nejste vy nějakej drzej?! Já jich můžu mít, kolik chci!

Pepíček je v parku a jezdí na kole. 
A tu volá

mami já jezdím bez rukouuuuuuuuuuuuuu.
a po chvíli jede zase a křičí:

mami já ježdim bež žubůůůůůůůůůůůůůůůůů

Kupuje hospodář nového kohouta. Prodavač mu říká: "Pozor, je to strašný nenasyta!" Hospodář vypustí kohouta na dvorek a jde spát. Ráno vyjde ven a kouká. Všechny slepice naprosto sedřený a kohout přešlapuje mlsně kolem plotu. Hospodář mu povídá: "Kohoutku, šetři se, praskne ti srdíčko a bude s tebou konec!"

Druhý den vstane, vyjde ven a kouká: slepice, kachny i husy jsou úplně hotový. Tak mu zase domlouvá: "Kohoutku, šetři se."

Třetí den vyjde ven a vidí, že i veverky mají dost a kohoutek leží u plotu, nožky nahoře, nehýbe se a nad ním už krouží supi. Přistoupí k němu a se slzou v oku povídá: "Vidíš, kohoutku, nešetřil ses a jak to dopadlo!" Kohoutek otevře očičko a povídá: "Jestli mi vyplašíš ty supy,tak vošukám tebe!"