cestování

„Pane - svezl byste mě?”

„Klidně, ale co za to?”

„To samé jako za vlak!”

Pán stopaře naloží a když ten na druhém konci republiky vystupuje, ukáže mu volnou jízdenku na vlak.

Je květen, (máj - lásky čas).
Dva milenci jsou spolu v parku, okolo kvete spoustu šeříku, a on chce býti romantikem, i zeptá se:"Slečno, máte ráda bez?"
"Ano, ale musíte si dát pozor!"

Víte, proč má spousta mužů nohy do O?
.
.
.
Protože nedůležité věci se dávají do závorek.

Je hrozné vedro. Vlak se pomalu loudá k Plzni. V koutě u okna leží trampule a podřimuje. Vlak zastaví, průvodčí seskočí a volá: "Plzéééň!"
Trampule se probírá z dřímot, natahuje ruku a povídá:
"Ježíšmarjá, dejte mi honem taky jednu!"

„Pojedeme do města vlakem,” navrhl řepák, „přece s sebou nebudeme tahat auto.”
  
„A nebo je tu ještě jedna možnost,” praví táta.
  
„A jaká, prosím tě?”
  
„Že koupíme benzin.”

Hlášení: „Večer se z neznámé příčiny zřítilo letadlo na sluneční pohon.”

Takhle vám normálně letí letadlo do Seattlu a venku je hrozná mlha, není vidět ani na deset metrů a najednou přestanou jít i všechny přístroje. Pilot celej zoufalej lítá sem a tam, jestli neuvidí nějakej maják nebo něco podobnýho, ale ono nic a tak už mu pomalu dochází palivo a cestující jsou docela nervózní. Nakonec trhlinou v mlze uvidí velký mrakodrap a v posledním patře za oknem je v práci nějakej chlápek. Tak pilot vykoukne z letadla a volá:

"Hej, dobrý muži, nevíte, kde jsem?"

Chlápek odpoví:

"Jistě. Jste v letadle."

A tu pilot provede manévr, otočí se o 230 stupňů a provede čisté přistání na letišti o pět kilometrů dál.

Cestující jsou samozřejmě úplně hotoví a ptají se, jak to dokázal.

"Jednoduše," odpoví pilot. "Položil jsem tomu muži jednoduchou otázku. Jeho odpověď byla zcela správná, ale naprosto k ničemu. Z toho jsem usoudil, že ten mrakodrap musí být sídlo Microsoft HotLine a odtamtud je letiště pět kilometrů na severovýchod!"

Jede tramp ve vlaku, přistoupí pán, sedne si a opře deštník o lavici. Co čert nechtěl, deštník upadl, tramp na něj šlápl a bylo po deštníku. Pán zbrunátněl:
"Ten deštník mi zaplatíte, já za něj dám takový hříšný peníze a teď mi ho takovej vagabund rozmlátí!"
Tramp mlčí. Když už to nadávání trvalo hodinu, zvedne se, sáhne do kapsy a povídá:
"No tak, co vás ten deštník stál?"
Pán rozjasní líce:
"Dvě stovky, mladej pane, jen dvě stovky."
"Nó, to je vopravdu hodně," povídá tramp a vyndává si fajfku.

Učitel se ptá ve třídě dětí, čím chtějí být, až vyrostou. Přihlásí se Pepíček: „Já chci být miliardář, budu chodit do těch nejdražších klubů, budu brát s sebou tu nejkrásnější děvku, koupím jí Ferrari, byt na Havaji, zámek v Paříži, procestujeme celou Evropu, dám ji zlatou Visa kartu a milovat se budem třikrát denně.“ Učitel je v šoku, neví, co na takovou odpověď říct, rozhodne se tedy pokračovat. „A co ty, Aničko?“ „Já chci být Pepíčkova děvka.“

Pan Honzálek jede na dovolenou a běží, aby ještě stihl vlak a za ním běží celá rodina:

Manželka, babička, dědeček, druhý dědeček, sestra, švagr, malá Evička, Honzík a čtyři děti od bratra. Do cesty mu skočí policajt a zařve:

"Stát, váš občanský průkaz."

"A proč? Já jsem přeci nic neudělal."

"Né?" zahuláká policajt, "tak proč vás honí tolik lidí?"