židovské

Přijde takhle Kohn odpoledne domů a v posteli nachytá svoji manželku Sáru s Roubíčkem.
Znechuceně se na něj podívá a říká: „Teda Roubíček, já vás nechápu. Já musím, ale kdo jich nutí, tomu doopravdy nerozumím...“

A klasickej zidovskej:
"Poslouchaj Roubicek, nechtej koupit vagon svicek za ctyricet korun"?
"Poslouchaj Kohn, nejsou ty svicky nejaky levny?"
"No, chybej jim knoty"
"A poslouchaj Kohn, co ja budu delat se svickama bez knotu?"
"No, poslouchaj Roubicek, chtej obchodovat nebo svitit?"

V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. - prodej chladniček.

Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá:

"Poslouchaj Kohn, co ho ke mě přivádí?"

"Ale hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich?"

"No to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to?"

"No jasně, práce jako každá jiná."

Po měsíci přišla od Kohna objednávka:

"Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry."

V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska.

Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry.

Opět vyrobili a zaslali do Grónska.

Po měsíci přišel telegram: "Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou sebou."

Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi tak ten mu povídá:

"Teda Kohn, že jsou kšeftman to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný?"

Roubíček s úsměvem odpoví: "Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při mínus pěti stupních Celsia než při mínus čtyřiceti?"

Starý Žid Kohn v New Yorku telefonuje do Kalifornie, když najednou z ničeho nic je hovor přerušen. Kohn se rozčiluje: Operátore! Okamžitě mě znovu spojte!
Je mi líto, pane, ale budete muset hovor uskutečnit znovu.
Co to po mně chcete? Koukejte mě znovu spojit!
Je mi líto, pane, budete muset znovu zavolat.
Operátore? Víte co? Vezměte telefon a strčte si ho do prdele! A Kohn práskne sluchátkem.
O dva dny později někdo zvoní, Kohn otevře a venku stojí dva urostlí montéři a jeden z nich říká: Jdeme vám vymontovat telefon.
Proč?
Protože jste slovně napadl operátora č. 28, což je porušení smluvních podmínek naší společnosti. Ale kdybyste chtěl zavolat a omluvit se, ještě vám telefon na chvíli necháme.
Kohn vezme telefon, vytočí číslo na operátora a povídá: Dejte mi operátora 28. Haló, to je operátor 28? Pamatujete se na mne? Před dvěma dny jsem vám řekl, abyste si vzal telefon a strčil si ho, víte kam?
Khon se významně odmlčí. No, tak se připravte. Už vám ho nesou!

Za hospodářské krize bylo všechno na příděly a byly přísné kvóty na veškeré potraviny. Kohn a Mayer chovali husy a načerno je prodávali - Kohnovi se dařilo, ale Mayerovi vůbec ne.
I zajde Mayer za Kohnem a povídá: "Poslouchaj, Kohn, jak to, že jim jde kšeft a mě ne? Jak se o nich lidi dozvědějí?“
"Ale Mayer, to je strašně jednoduchý - každej tejden mám v Národní politice inzerát - a dveře se u mě netrhnou!“
Mayer si tedy také podá inzerát - Alfons Mayer, prodej hus po K 200 - ale hned druhý den jsou u něho financové, všechno mu seberou a ještě musí zaplatit tisíc korun pokuty.
Kohn na to kouká mezi dveřmi a pak povídá: "Teda, Mayer, voni jsou úplnej mešuge! Takhle na plnou hubu vytroubit, že prodávaj husy, když se to nesmí. To se pak nesměj divit, že jsou plajte!"
"Ale Kohn, vždyť říkali, že si sám dávaj každej tejden inzerát..."
"No jo, ale to na to musej jit chytře - v tom mým inzerátu totiž stojí: Včera jsem ztratil na Wilsonově nádraží 200 korun. Poctivý nálezce obdrží jako odměnu vykrmenou husu. A to by nevěřili, Mayer, každej den tu mám tak deset, patnáct poctivejch nálezců!".

Jde pan Kohn po ulici, přemejšlí, a najednou houkání, a řítí se na něj Mercedes. Pan Kohn, jak je zamyšlenej, zamotá se a upadne. Auto zastaví a z něj vystoupí pan kardinál. Začne se vyptávat: "Co se jim stalo, pane Kohn?"
Pan Kohn na to, že prej nic, jenom se mu zatočila hlava. Pan kardinál, že ho teda aspoň zaveze domů. Tak přijedou před Kohnův barák, Kohn vystupuje z limuzíny a Sára čučí za záclonou, co se venku děje. Kohn líčí, co se mu stalo, a Sára na to: "Kohn, ty si mešuge. Ty máš páteř přeraženou na tři kusy a budeš se s panem kardinálem soudit vo náhradu škody."
Tak jo. Byl soud, Kohn tam přijel na vozejku, vyhrál a dostal dva miliony vodškodnýho. Pan kardinál k němu přišel a povídá: "Kohn, poslouchaj, vy, já a Hospodin víme, jak to bylo. Vy už nikdy nebudete chodit, jinak musíte všecky prachy vrátit a eště vás zavřou!"
Kohn na to: "Pane kardinál, já na tom vozejku teď vodjedu na letiště a poletím do Francie, do Lurd, jak je tam ta zázračná voda. A tam, v tý jeskyni jak je ta Panenka Maria, tak tam se stane zázrak!!!"

Pan Kohn jde z krámu s nákupem. A jde kolem baráku Pana Roubička ,a pan Roubiček povídá ,,Pane Kohn pojdte se vykoupat mám nový bazén`` . A pan Kohn se otočí a povídá ,,Co bych tam dělal plavat neumim a chcát se mi nechce``.

Rodiče se ptají syna Icika, jak to, že když chodil do židovské školy, nosil tak špatné známky a vůbec se neučil, zato teď, co je v křesťanské škole mu to tak dobře jde a do noci se denně učí?
Mami, když v tý jejich křesťanský škole, tam se s nikým nemažou, na dveřích tam mají přibitýho chlapa na plusu!

Maličká Sára sa pýta otca Izáka:
- Ocko, dovolí Hospodin poslať Valentínku človeku, ktorý je iného vierovyznania než my?
- A komu by si chcela poslať Valentínku? - pýta sa Izák.
- Usámovi bin Ládinovi.
- Bin Ladinovi? A prečo? - pýta sa šokovaný otec.
- No, - vraví maličká Sára - keď Bin Ládin dostane
Valentínku s vyznaním lásky od maličkého židovského dievčatka, pomyslí si, že nie je všetko vo svete také zlé.
Začne mať trošku rád svet. A potom neskôr, keď dostane ešte niekožko Valentínok, pochopí, že svet je prekrásny,
prestane sa skrývať a verejne prizná svoje chyby... - Sáročka, - vraví dojatý Izák - to sú najkrajšie slová, ktoré som kedy počul...
- Ja viem, ocko. - odvetila maličká Sára
- Navyše, keď sa ten hajzel prestane skrývať po jaskyniach, budú ho môcť naši chlapci z Mosadu konečne zastreliť...

Kohn jde k Roubíčkovi, půjčit si vozejk. Cestou ho však přepadly obavy a Khon si říká: Roubíček je lakomec, on mi ten vozejk nepůjčí.
Přesto jde dál, ale před Roubíčkovým domem zase mudruje: No jo, Roubíček je lakomej, ten mi ten vozejk určitě nepůjčí.
Nakonec vystoupá do třetího patra, zazvoní na Roubíčka a když mu přijde otevřít, povídá: Roubíček, když jsou taková svině, tak si ten vozejk nechaj.