Dva Zidi, Kohn s Roubicek, preziji koncentrak. Kdyz v petactyricatem opusti
Dachau, rozhoduji se, kam pujdou. "Ja to zkusim na Zapad,
treba do Ameriky," povida Kohn, "uvidim, jak se mi tam
povede." "Tak ja to zkusim zase na Vychod, do Sovetskyho
svazu," rozhodne se Roubicek. Dohodnou se, ze se po nejake
dobe sejdou a reknou si, jak se jim dari. Kohn odjede do
Ameriky, stane se obchodnikem a zbohatne. Po letech si
vzpomene na Roubicka, co se s nim asi stalo, ze se neozval.
Vezme si volno a odjede po nem patrat. Stopa ho zavede do
Moskvy. Tam se na prislusnem urade pta urednice, zda nevi,
kde by mohl najit Roubicka, co prezil koncentrak. Urednice
chvili hleda a pak rika: "Jdete se podivat na Rude namesti,
mel by tam zametat." "Zametat?" podivi se Kohn, ale jde se
presto podivat. Za chvili opravdu narazi na Roubicka, jak
zameta Rude namesti. "Ahoj, ja jsem Kohn, pamatujes?"
oslovi ho. "Kohn? Jakej Kohn?" "No prece Kohn, z Dachau,"
rika Kohn. Roubicek se opre o koste a zasnene ziraje do
dalky si povzdechne: "Jo Dachau, to byly casy..."