Když Bůh stvořil Zemi, vytvořil velké množství rozličných zvířat, aby ji obývala. Ale pár věcí se mu nepovedlo a některá zvířata byla dosti nespokojená. Když se stížnosti začaly množit, rozhodl se Bůh, že otevře kancelář a stížnosti vyřídí. První den přišli velbloud, slon, žirafa a slepice. Velboud povídá:



"Pane, ten hrb mi přijde opravdu směšný a podivný."



"Drahý synu, ve svém hrbu můžeš ukládat potravu a vodu, takže se nemusíš bát žízně a hladovění."



"Aha, už rozumím. Děkuji Ti, Pane!"



Slon si stěžuje:



"Můj pane, moje kůže je tak drsná a vrásčitá, nevím, co s tím!"



"Sloní kůže, synu, je nejlepší ochranou proti bodavému hmyzu, prachu a špíně."



"Tak dobře..."



Žirafa si myslela, že alespoň ona uspěje:



"Pane, opravdu myslíš, že s takovým krkem vypadám dobře?Když se chci napít, skoro s ním nedosáhnu k hladině!"



"Ale zato dosáhneš na nejvyšší větve, takže budeš mít vždy dostatek potravy tam, kde jiní budou hladovět."



Když žirafa odešla, Bůh se obrátil k slepici, která rezolutně spustila:



"Pane, mne neukecáš! Buď uděláš moje vejce menší, nebo moji pr*el větší!!!"