V osmašedesátém utekl Kohn do Německa. Nedařilo se mu najít práci až jednou v Mnichově uviděl reklamu Roubíček a spol. - prodej chladniček.

Vešel do obchodu a nechal se ohlásit u šéfa. Zjistil že je to jeho bývalý spolužák, který utekl již ve čtyřicátémosmém. Zavzpomínali na staré časy a po chvíli Roubíček povídá:

"Poslouchaj Kohn, co ho ke mě přivádí?"

"Ale hledám nějakou práci. Nenašlo by se něco u nich?"

"No to vědí, konkurence je tvrdá, ale že jsou to oni, měl bych místo obchodního zástupce pro Grónsko. Berou to?"

"No jasně, práce jako každá jiná."

Po měsíci přišla od Kohna objednávka:

"Objednávám jednu chladničku metr krát metr krát dva metry."

V podniku z toho bylo trošku zděšení, ale kšeft je kšeft a tak chladničku vyrobili a odeslali do Grónska.

Další měsíc přišly peníze a objednávka na pět kusů chladniček metr krát metr krát dva metry.

Opět vyrobili a zaslali do Grónska.

Po měsíci přišel telegram: "Objednávám dvěstě chladniček metr krát metr krát dva metry, peníze vezou sebou."

Když Kohn přiletěl z Grónska a dostavil se do kanceláře k Roubíčkovi tak ten mu povídá:

"Teda Kohn, že jsou kšeftman to jsem věděl, ale jak dokázali ukecat Eskymáky aby si kupovali chladničky, to je mi teda divný?"

Roubíček s úsměvem odpoví: "Vědí co mi to dalo práce je přesvědčit, že je lepší souložit při mínus pěti stupních Celsia než při mínus čtyřiceti?"